BICYBO, Klub Bicyklové Brno

Již po čtyřiadvacáté jsme se 23.3.2013 vypravili na cyklovýlet za studánkami  na sever od Brna. Dopředu jsme avízovali, že vzhledem k zimním podmínkám se budeme držet asfaltových cest a už led na cestě z Obřan do Bílovic nás ujistil, že do terénu se pouštět nebudeme. Nicméně slunečné počasí bylo nádherné a i když na zasněžených pláních nad Babicemi foukalo jak na Sibiři, stálo to za to. Tradičním přípitkem pramenitou vodou z Janáčkovi studánky jsme přivítali nadcházející jarní sezónu. Sedm studánek jsme letos neobjeli, tak jsme si to vynahradili v nově přebudované hospodě „Na konečné“ v Obřanech. Točí tu totiž více jak sedm piv z malých pivovarů a můžeme návštěvu vřele doporučit!

 

Obrázky ze Sedmi studánek naleznete ve fotogalerii.

 

 

Tohoto dne jsme se opět sešli, někteří již podvacáté, na konečné tramvaje v Obřanech. Je to vždy velké setkání, zpravidla, pro většinu z nás, první po dlouhé zimní přestávce. Máme si o čem vykládat.
A tak opět začalo otvírání studánek malým proslovem, který pronesl Jirka. A pak jsme vyrazili. První zastávka byla u studánky Marcelka, na konci Obřan. Ta se proti dřívějším letům značně spravila, takže teď již působila upraveným a uklizeným dojmem. Další byla u Lišky Bystroušky, která vyniká velmi dobrou vodou. Zde jsme si všichni připili. Následovala studánka Pro Silva, pak Srnčí studánka. Po tomto následovala občerstvovací zastávka v hospodě v Babicích, kde jsme si dali něco malého k snědku i k pití. Pak jsme pokračovali na Alexandrovu rozhlednu nad Adamovem. Zde jsme se z opravené a zvýšené rozhledny řádně rozhlédli po okolí a pak jsme již jen sjeli k poslední studánce dne,  a to ke Slučí studánce. Byli jsme překvapeni, že tentokrát ze všech studánek bohatě tryskala voda. To jsme v dřívějších letech neznali. Bylo poznat, že ještě před nedávnem bylo všude dostatek sněhu a tak byly studánky dostatečně vodou zásobené.  A pak jsme již jen sjeli zpět lesem do Adamova na silnici a po ní pokračovali k Brnu do restaurace Na farmě, kde jsme dnešní jízdu ukončili.
Jízdou jsme byli spokojeni. Sjízdnost už byla vcelku solidní, bylo celkem teplo, takže se nám již jelo velmi dobře.  

Takže zase za rok! 

 

Pavel T.  

 

Fotografie z akce naleznete ve fotogalerii. http://www.cyklofotostranky.com/Stu/st10.html

 

 

Celá desítka odvážných cyklistů se schází u brněnského Ronda. Po rozjetí nad Červený kopec se pomalu začali z nebes snášet drobné sněhové vločky. Za necelou půlhodinku se vločky proměnily ve sněhovou chumelenici. Ještě před chvílí Pepa tvrdil, že vyjížďka do údolí Bobravy má letos nejlepší podmínky, neb je slabá zima a nebude tedy v údolí ani sníh, jako v létech předešlých. To se právě strhla další sněhová chumelenice, aby dodal Jirka, že včerejší předpověď počasí tvrdila, že dnešní den nebude nic pro lyžaře. Jak kdyby si z nás předpovědi počasí utahovaly.

Tak jsme lehce obalení sněhem sotva dojeli do Bosonoh, abychom se v místní hospůdce poradili, co bude následovat dál. Jeden z návrhů byl navštívit Vlkovo chatku v Žebětíně. Další dva navrhovali okamžitý přesun zpět do Brna přes Bystrc, což také hned učinili.

A že o překvapení nebývá nouze, můžete se přesvědčit slovy jednoho z uprchlíků:

„Hned za Veselkou jsem utrhl přehazovačku a poté, co mi pomohli kámoši jakž takž uvést kolo do pohybu, tak se mi přetrhl řetěz. Stylem koloběžka jsem se vydal nejkratší cestou k tramvaji. Nejkratší cesta vedla přes Údolí oddechu, které je totálně znečištěné po úpravách koryta potoka. Naštěstí, byť obaleného bahnem, mě nevyhodili z tramvaje. Domů jsem dorazil právě včas, abych mohl zpoza okna pozorovat, jak se mraky na obloze trhají a vykukuje sluníčko. Ale dívám se na to pozitivně. Doufám, že jsem si vybral defekty na celou sezónu!“

A jak celý výlet dopadl? Pětice nadšenců výlet dokončila, byť ve zkrácené trase. Počasí se občas umoudřilo, ale slibovanou
silničku Bobravským lesem jsme stejně jako v předchozích letech bohužel jen minuli.
PJP

---

Je sobota čtyřiadvacátého února a zpoza teplé peřiny se do zachmouřeného studeného dne moc nechce. Ani teploměr se svými třemi stupni na optimismu nepřidává. Ale co naplat, Špunt je jednou do roka. Tak alou na kolo!

Na srazu se setkáváme v hojném počtu devíti cyklistů a dokonce jedné cyklistky. Konečně dojíždí i poslední opozdilec a na místo podupávání na místě konečně usedáme do sedel.

Trasa byla pozměněna na cestu do Slavkova, to abychom si to trochu zpestřili a nejezdili stejnou trasu jako každým rokem.

Studený vítr brzdí i ty nejodolnější a nejvýkonnější jezdce. Když už jsme konečně dorazili na plánovanou zastávku na teplé polévce v Křenovicích, dostává se nám odpovědi, že se nevaří. Jaká škoda, ovšem pro výdělek hospody, neb vzápětí se dozvídáme, že v restauraci „Na Špitálce“ nejenže dobře vaří za rozumné ceny, ale je to už skutečně jen o pár kilometrů dál.

Tak se také stalo. Výborná kuchyně, přijatelné ceny, dostatek místa pro všechny. Dobrou hodinu a půl jsme strávili v útulné restauraci v dobré náladě.

Ale je nutné myslet na návrat. Tak opět do sedel a sbohem Slakove!

V Újezdě u Brna se musí počkat na větrem ošlehaný zbytek pelotonu. U Vladimírova si uděláme společné foto a následuje malé cross country na kole přes polní cestu k Chrlicím. Dalším zpestřením je dojezd k Holáseckým jezírkám.

Krásně nám den uběhl a poměrně slušně vyfoukaní únorovým větrem se vracíme zpět do Brna.

Tak až příští rok si řekneme ahoj na stejné akci jménem „Špunt“.

 

Obrázky z akce naleznette ve fotogalerii.

 

 

 

Ráno mě přivítalo sice zasněžené, ale ve vzduchu byla cítit obleva. Nebylo zcela jisté, zda nezačne sněžit, nebo dokonce poprchávat. Přesto jsem nasedl na kolo a jel na místo srazu. Jelo se překvapivě dobře. Měl jsem z toho mnohem větší obavy. Pochvaloval jsem si nové, hrubé pláště a v duchu si vzpomněl na trouby, kteří se v článcích v časopisu Velo chlubí tím, že je v zimě škoda použít kvalitních dílů na kolo, jako slušných specielních pláštů, brzdových gumiček a pod. Je vidět že tihle pisálci jezdí v zimě pouze hubou, protože kdyby je někdo vzal vážně a poslech je, tak se musí okamžitě zabít. Za to já jsem se super plášti, drahými specielními brdovými gumičkami, blatníky, osvětlením atd. v naprosté pohodě dopravil na místo srazu. Zde jsem pochopil, že příliš spěchat nemělo smysl. Cyklisté se scházeli jen velmi pozvolna, ale bylo vidět, že je to asi normální. Všichni si postupně přáli k novému roku, těm co byla zima byl poskytnut teplý nápoj připravený pořádajícím Favoritem a využívali volného času k malému splknutí. Samozřejmě mezi námi nejvíc zářil kamarád na vysokém kole, který byl logicky v centru zájmu. Vysoké kolo působilo jako šperk mezi ostatními koly. Všechno to doplňovali pracovníci České televize, kteří zda natáčeli malou reportáž. Mimo jiné zpovídali i zástupce Favoritu, olympijského vítěze Jiřího Dalera.

 

Pak byl dán pokyn ke startu. Počátek jízdy byl chápán jako projížďka středem města, ale pak se Favorit nezapřel a po nasměrování početného pelotonu směrem na Bystrc přehradu začal závodit. Peloton se tak roztáhl do docela slušné délky. Samotnou jízdu měl Favorit připravenu velmi dobře. Celá jízda se jela za asistence městské policie. Křižovatky byly ručně řízeny policisty, takže jejich průjezd byl naprosto plynulý. Tak rychle jsme se do Bystrce ještě nedopravili (alespoň mnozí z nás). Tohle si automobilsté mohou jenom zdát. Dokonce jsme velmi kladně hodnotili reakci státní policie, když naprosto nekompromisně zastavovala auta, která se vmáčkla do našeho pelotonu a naprosto bezohledně nás ohrožovala. Tak jak to ti blázni v plecháčích obvykle dělají. Museli být docela v šoku, když je policisté vytahovali z pelotonu a odstavovali. Třeba se už konečně něco mění a konečně si už někdo došlápne na bezohledné a nafoukané řidiče.

 

Celý peloton v pořádku dorazil do Bystrce a přes hráz přehrady až k hospodě U Karla (u poříčáku), kde byl cíl. Zde měl peloton i své vítěze, snad byli i jmenovitě uvedeni v televizním vysílání. Ale to nebylo to podstatné. Důležitá byla radost z jízdy, ze setkání s kamarády. A myslím, že nikdo ani nevnímal drobného poletování mokrého sněhu. To tak nějak k zimě patří.

 

Takže třeba zase za rok!